Obdobím Sengoku (Sengoku Džidai), neboli obdobím válčících států, je označována éra japonské historie, trvající od konce 15. století až do počátků 17. století.
Prameny se v přesném vymezení tohoto období různí. Některé uvádějí rozmezí let 1467-1573 (počátkem je zde zřejmě myšlen první otevřený konflikt - válka Ónin - mezi klanem Jamana a Hosokawa), jiné 1478-1605 (roku 1478 došlo k ukončení konfliktu mezi znepřátelenými klany Hosokawa a Jamana - jejich spor je považován za otevření éry Sengoku).

Je nutno dodat, že podle názoru některých lidí, zabývajících se Sengoku Džidai, je toto období naopak vymezeno lety 1334-1570 (za počátek zřejmě považují zavraždění prince Morinagy a vyhlášení (císařem Go-Daigem) Takaudžiho Ašikagy nepřítelem trůnu), a období od roku 1570 do roku 1603 (jmenování Iejasua Togugawy šógunem) obdobím znovusjednocování Japonska.

A na závěr úvodu dodávám, že existují i tací, kteří za počátek Sengoku považují dobytí provincie Izó Sounem Hódžó, ke kterému došlo roku 1491.

Éra Sengoku zahrnuje 9 období a prochází třemi hlavními etapami (viz obrázek):

Období

1467 - 1504, Ašikaga-Muromači
1504 - 1521, Eišó
1521 - 1528, Daiei
1528 - 1532, Kjóroku
1532 - 1555, Temmón
1555 - 1558, Kódži
1558 - 1570, Eiróku
1570 - 1573, Genki
1573 - 1592, Tenšó
1592 - 1605, Bunróku

Etapy

1333 - 1568, Ašikaga-Muromači
Etapa vlády šógunů z klanu Ašikaga se sídlem v Kjótské čtvrti Muromači.

1568 - 1600, Azuči-Momojama
Etapa vlády na hradě Azuči, Momojama se jmenuje místo, kde byly na místě ruin hradu Hušimi (tam trávil svoji poslední část života Hidejoši Tojotomi) vysázeny broskvoně (Momo - japonsky broskev; Momojama - japonsky Broskvový vrch)

1600 - 1868, Tokugawa
Etapa vlády šógunů z klanu Tokugawa.